Lalibela v severní Etiopii patří k největším magnetům země. V horské vesnici ve výšce přes 2 600 metrů stojí 11 monolitických kostelů vytesaných přímo do skály. Místo funguje jako aktivní svatyně a zároveň jako magnet pro poutníky i turisty. Kdo chce pochopit, proč se o Lalibele mluví jako o „živém Jeruzalémě“, tady najde odpověď.
Lalibela leží v regionu Amhara asi 630 kilometrů severně od Addis Abeby. Dnes působí jako kompaktní venkovské městečko, ale v minulosti je spojována s králem Gebre Mesquel Lalibela, po němž nese jméno. Základní číslo, které se opakuje všude, zní 11. Tolik kostelů tu stojí ve skupinách na obou stranách potoka, místní mu říkají Jordán. UNESCO je zapsalo na svůj seznam už v roce 1978 a pořád jde o jednu z největších architektonických záhad Afriky.
🇪🇹 The Church of Saint George, located in Lalibela, Ethiopia carved entirely from a single rock.
— Roberto (@UniqueMongolia) January 6, 2026
This monolithic church is a masterpiece of the 12th century.
I was soo lucky to celebrate Christmas there with my Ethiopian brothers & sisters 10 years ago. pic.twitter.com/RYKgJ5XuaD
Živá památka
Nejslavnější je Bet Giyorgis, chrám ve tvaru kříže vytesaný v hlubokém příkopu. Zdroje ho často popisují jako nejpůsobivější a zároveň nejzachovalejší stavbu celého areálu. Pro jeho návštěvu platí jednoduché pravidlo: přijít brzy, ještě před návalem. V časných ranních hodinách se kostely plní místními v bílých šálech a rouchách, kteří zpívají a monotónně odříkávají modlitby. Právě to z Lalibely dělá víc než jen památku.
Nejlepší den v týdnu vychází na víkend. V sobotu je zde živý trh, včetně části s dobytkem, a v neděli brzy ráno se koná mše, na kterou míří davy. Kdo chce ceremoniál ve velkém, může cílit na svátky. Etiopské Vánoce Genna připadají na 7. ledna, Timkat na 20. ledna a Meskel na konec září. V takových dnech přijíždějí tisíce poutníků. Počítejte však také s vyššími cenami.
Tři dny stačí, ale budete chtít víc
Rozumný itinerář by měl počítat se třemi dny. První den padne na hlavní skalní kostely, které leží na relativně malé ploše. Vstupné se uvádí 50 dolarů a platí pět dní, někteří cestovatelé doporučují platit v birrech kvůli oficiálnímu kurzu. Druhý den si naplánujte výšlap k Asheton Maryam Monastery, asi pět kilometrů od města. Počítejte se strmým stoupáním a několika hodinami chůze. Uvnitř najdete posvátné předměty včetně velmi staré bible.
Třetí den se hodí klidnější program. Někteří míří ke kostelu Yemrehanna Kristos v přírodní jeskyni nebo na vyhlídku Na’akuto La’ab. Jiní se vracejí znovu k Bet Giyorgis. Místo láká opakovaně, protože světlo se mění a s ním i celá atmosféra. Zkuste si to načasovat na nedělní ráno, kdy kostely uvidíte „v akci“.
Doprava je zásadní téma. Letadlo z Addis Abeby vychází jako nejjednodušší varianta, letiště se stavělo právě kvůli turistům. Po zemi vás čeká dlouhá a únavná cesta, navíc bez pořádné asfaltové silnice až do Lalibely. Autobus znamená několik přestupů, hodiny na rozbitých cestách a obvyklý problém s cenami pro cizince. Stejné dvojí ceny se objevují i v restauracích a v dopravě po městě. V Lalibele se vyplatí opatrnost, cena domluvená předem a zdravý odstup od „kamarádů“, kteří se objevují rychleji než slunce nad horami.
Ubytování zde najdete v různých cenových hladinách. Kdo bydlí blízko archeologického areálu, zvládne většinu programu pěšky. Levnější hotely často leží v nové části města tři až čtyři kilometry daleko, tam se hodí tuk tuk, hlavně večer. Město prý po setmění téměř nesvítí, takže se vyplatí řešit návrat včas. Lalibela zůstává turistická, někdy až otravně. Přesto si drží kouzlo, protože rituály i víra tu jsou pořád běžnou součástí života. A přesně to je důvod, proč sem lidé jezdí.
