Olivová sklizeň v Toskánsku, Kalábrii nebo na Sicílii není jen prací. Stává se obřadem, rodinnou událostí, způsobem, jak zpomalit a znovu se napojit na přírodu. A čím dál častěji také turistickou atrakcí. Místo selfie u památek se turisté pouštějí do bahna, sítí a sbírání purpurových plodů.
Spisovatelka Susan Van Allen utekla z přecpaného Los Angeles do toskánského olivového háje. Namísto marného ťukání do klávesnice balancovala na žebříku mezi větvemi a rukama stahovala olivy do koše. Práce byla monotónní, ale uklidňující. Z výšky se před ní rozprostíraly zelené kopce Val d’Orcia, přerušované řadami vinic a cypřišů.
Na farmě narazila na Britku Elf a jejího muže Boba, kteří opustili Dorset a bez zemědělské zkušenosti se pustili do obnovy opuštěného statku. „Naši přátelé si mysleli, že jsme se zbláznili, ale my jsme do toho prostě šli,“ řekla Elf. Začátky byly drsné. „První rok jsem porcoval prase s nožem v jedné ruce a manuálem v druhé,“ přidal Bob.
Dnes se jejich farma proměnila v soběstačný organický statek. Mají vinici, zeleninovou zahradu, prasata, ovce a čtyři sta olivovníků. A během sklizně vítají každou pomocnou ruku.
Zpátky k rukám a půdě
Od října do prosince se celé Itálii točí denní rytmus kolem sklizně. Víkendy patří sklizni, přepravě do místního frantoia a lisování. Vzniká olej, který rodiny používají celý následující rok. Práce je náročná. Záda bolí, ruce pálí, ale ten moment, kdy čerstvý olej stéká na krajíc chleba, všechno vyváží.
Tradice sklizně je ohrožená. Mladí míří do měst, tisíce rodinných hájů zůstávají opuštěné. Průmyslová produkce přebírá trh. Ale právě turismus by mohl starým olivovníkům vdechnout nový život.
Serenity. Insight. Barrel/tank tasting. Harvest commentary. Olive oil mills. Cooking classes. There's lots in here and more to come. #Tuscanvines
— TuscanVines ® (@JohnMFodera) October 9, 2025
Rustic Tuscany Glimpses – 2025 https://t.co/qREoD4dLVO pic.twitter.com/zguaLomPXl
Oleoturismus jako nový trend
Farmy jako Quartus na Sicílii nebo Bio Agriturismo Reggioli v Toskánsku otevírají brány návštěvníkům. Hosté mohou sklízet, lisovat, ochutnávat a nakonec si odvézt vlastní láhev oleje. „Někteří zůstávají týden, jiní měsíc,“ říká Reggioli. Spí se na statku, snídá společně a pak se vyráží na pole.
Farmy jako Tenuta Torciano jdou ještě dál a nabízejí adopci stromů. Turisté si mohou „přivlastnit“ olivovník, na který se každý rok vracejí. Na strom umístí jmenovku a každoročně si odvážejí olej.
„Lidé zjistí, že olej nevzniká v supermarketu,“ říká majitel Pierluigi Giachi. „Pochází ze stromu, o který se někdo staral s láskou. Bez lásky nic neroste.“
Olivový olej se tak stává nejen surovinou, ale i kulturním zážitkem, návratem k pomalejšímu rytmu života. Pro Italy i cizince.
